Zima se nám zdála dlouhá. Všichni se těšili na jaro. Domlouvali jsme si, co budeme sázet na zahradě. A teď taková rána ... Přišlo to jako blesk z čistého nebe.
Že prý je všude kolem nás nebezpečný virus. Moc jsme to nechápali. Z ničeho nic jsme nemohli do města, do obchodu, na procházky, do aktivit, navštěvovat se mezi sebou na kafíčko, jít se provětrat jenom tak na zahradu.
A to jsme neměli tušení, že by to mohlo ještě horší.
PŘIŠLA KARANTÉNA. Všichni k nám museli přestat chodit, aby nás neohrozili, přišla přísná opatření pro ochranu našeho křehkého zdraví. Někteří z nás to velmi těžce nesli, neboť nemohli domů k rodičům, a naopak rodiče nesměli ani na návštěvu za nimi.
Začali jsme sledovat televizi, zprávy na ČT24. Pracovnice sledovaly s námi a vysvětlovaly nám aktuální situaci. Zároveň se začaly střídat v šití roušek pro nás a pro sebe. Ať jsme všichni chráněni. Trpělivě nám každý den situaci vysvětlovaly, neboť se den ode dne zhoršovala.
