Na 9. 7.2019 si někteří domluvili, že vyrazí do hor zdolávat krásy Jeseníků.
Ráno vypuklo velké chystání včetně pláštěnek, protože počasí bylo nejisté. Malá panika nastala u jedné z dam, která sice měla velkou svačinu, ale pláštěnku si nechala doma.
Vyjížděli jsme za sluníčka, ale během cesty, kdy jsme se blížili do Lipové, začalo pršet. Řidič druhého auta však šlápl do pedálu, protože jeho „bílý oř“ byl rychlejší, než náš „červený“ a předhonil i déšť. Nikoho déšť neodradil a než se všichni posilnili, tak vysvitlo slunce a mohli jsme si protáhnout naše ztuhlé nohy.
Na cestě se občas objevily lavičky a stolečky ve tvaru hub, které jsme rádi využili. Posilnili jsme se svačinou a pitím a občas i za zpěvu jsme se šplhali směrem k vrcholu. Čím víc jsme se blížili k cíli, tím více všichni zpomalovali, až na některé výjimky jako např. pan L. Ten by kopec nejraději vyběhl tam a zpět a opravdu nachodil nejvíce kilometrů, protože jako správný gentleman nenechal ženy samotné, ale vždy se vrátil a podpořil pomalejší chodce. Všechny nás také překvapila paní R., která s chutí tlačila před sebou vozík, usmívala se a rozmlouvala po cestě s kolemjdoucími. Šli jsme svým tempem, ať je nám cesta příjemná. Nahoře u lesního baru jsme odpočívali a koupili si vynikající trubičky a od provozovatelky lesního baru jsme dostali pohlednice. Občerstvení se platilo do kasičky, která je pověšená na stromě.
Dolů už to šlo lépe a rychleji. Někomu opravdu rychleji … Všichni se statečně drželi.
Domů byla cesta klidná, protože jsme byli unaveni, ale nadýchaní čerstvého vzduchu a většina posádky podřimovala v autě, jen paní H. oslavovala zdařilý výlet…
Už se moc těšíme, co najdeme za tip na našem tabletu a kam příště vyrazíme.
M.H., P.P.