Začátkem ledna jsme se shodli, že by bylo fajn jet na hory. Vybrali jsme Pustevny, protože zde probíhala výstava ledových soch. Jenže příroda je silnější a poslala na hory takové počasí, ve kterém se nedalo vyjet. Termín se tedy posunul na začátek února.
Výletu se zúčastnilo osm uživatelů z obou bytů a jelo se dvěma auty. Někteří uživatelé se výletu nemohli dočkat. Ujišťovali se, zda se termín odjezdu blíží. Spolu s pracovníky před odjezdem kontrolovali, jestli mají vše nachystáno.
Konečně jsme mohli vyjet, všichni měli výletní náladu, nikdo nechyběl. Uživatelé cestou pozorovali okolí, některé dlouhá cesta zmohla a usnuli, jiní měli cestou plno dotazů.
Když se auta vyšplhala až na samý vršek Pusteven, čekalo na všechny překvapení v podobě slunného počasí a velkého množství sněhu. Nějaký ten mráček nikomu náladu nezkazil.
Nejdříve jsme ledové sochy neviděli, ale po bližším prozkoumání okolí Pusteven byly objeveny ve velkém stanu. Tady se všichni chtěli fotit, muži s rytířem a drakem. Ženy chtěly mít na fotce velký ledový hrad.
Pak jsme se pěkně prošli, prohlédli si chaty a zjišťovali, jak se daří stavět vyhořelou chatu Libušín.
To už, ale výletníkům vyhládlo a ukazatel nám připomínal směr k restauraci. Ta měla hodně velká okna s vyhlídkou na hory a lanovku. Takže volba byla jasná a stoly u oken zůstaly v našem obležení.
U teplého pultu se mohli všichni podívat, jak jídlo vypadá a pak si vybrat podle své chuti.
Další příjemná zpráva čekala na našeho jednoho náročného výletníka, který si zde mohl také vybrat. Byl velmi spokojen a rozdával úsměvy na všechny strany.
Příjemně naladěni a unaveni jsme se rozloučili s Pustevnami a vydali se na zpáteční cestu.
H.K.